Lázeňská historie Rajeckých Teplic je plná mnohých vzestupů, pádů a reforem, ale i zvučných jmen – lázně za dobu jejich existence navštívily mnohé známé historické osobnosti. Navzdory všem úkladům, kterými si během první a druhé světové války prošly, se lázně v Rajeckých Teplicích zachovaly a vyvinuly do podoby, v jaké je známe nyní.
Počátky lázní Rajecké Teplice
Historie lázní Rajecké Teplice se datuje od roku 1376, kdy území mezi Lúčanskou Malou Fatrou a Martinskými holemi, v údolí tekoucí řeky Rajčianka, bolo označováno jako území “Thermae”. První písemná zmínka o termálních pramenech v Rajeckých Teplicích se ale objevuje ve zprávě od Ludovíta Velikého, kde se píše o “Villa Tapolcha”. V roce 1496 pojmenoval místo lázní král Vladislav II jako “possesio Thoplycza” (v překl. osada/usedlost), které daroval král prostřednictvím darovací listiny Štefanu Zápolskému. Začátkem 17. století započala stavba Lietavského panského domu, pod který spadaly i léčivé termální prameny Rajeckých Teplic spolu s jejich okolím. Díky těmto základům se mohly vyvinout lázně Rajecké Teplice do podoby, v jaké je známe nyní. Panské sídlo zahrnovalo také lázeňský dům a hostinec pro zámožnější hosty, mezi které patřil i palatin Juraj Thurzo, který Rajecko-Teplické lázně s oblibou navštěvoval. Thurzo rozšířil lietavské panství o zděný dům, který disponoval 6 pokoji. Po jeho smrti se naneštěstí toto panství rozdělilo, a lázně tak zpustly. Podrobný popis lázní Rajecké Teplice lze najít v historické balneografii profesora Cranze, který jako první sepsal podrobný popis lázní.
Lázně Rajecké Teplice v 18. – 19. století
Lázním Rajecké Teplice navrátil předešlou slávu baron Ján Kallis (zámožný dědic lietavského panství) až koncem 18. Století, kdy byl díky jeho značným investicím postaven v lázních nový zděný dům se 14 pokoji. V této době disponovaly lázně třemi krytými bazény, které byly rozděleny mezi nejvyšší šlechtu – panský bazén, měšťany – společný bazén a prostý lid – chudinský bazén..
Koncem 18. století, resp. v roce 1776, se objevuje první popis Rajecko-Teplických termálních vod, který byl napsán Pavlem Adamim a v roce 1793 byla ve Vídni vydána první reálná monografie o Rajeckých Teplicích, jejíž autorem byl Dr. Amadé Kelin, tehdejší fyzikus Turčianské stolice. Díky těmto popisům došlo k výraznému zpropagování lázní Rajecké Teplice po celém Uhersku, čímž pro lázně nastalo jedno z nejvýznamnějších období tehdejší doby, protože je začala navštěvovat bohatá buržoazie, vysoká a zámožná aristokracie či dokonce šlechta.
Ironicky se však historie lázní znovu opakuje tak, jak tomu bylo v 17. století, neboť návštěvnost těchto lázní po první světové válce značně opadla a lázně se tak staly pouhým významným místem minulosti.
Lázeňská historie ve 20. století
Začátkem 20. století dochází ke znovuoživení lázní Rajecké Teplice, když se v letech 1925 až 1937 začaly stavět nové léčebné komplexy, jakými byl například léčebný ústav Baník, nový lázeňský dům nebo známé hotely Velká a Malá Fatra (postavené Národní bankou). Tyto budovy disponovaly tehdejším moderním vybavením, které sloužilo jako fyzikální terapie pro návštěvníky, dvěma velkými bazény a rovněž vanovým oddělením.
Kromě nových budov a moderního zařízení zažívají lázně rozmach na konci roku 1940, kdy lázně převzala Robotnícka sociálna poisťovňa (Dělnická sociální pojišťovna). Tato pojišťovna se starala o rozšiřování lázní hlavně během 2. světové války, přičemž se díky ní uskutečnil v Rajeckých Teplicích geologicko-balneologický průzkum, čímž byl zajištěn nový přísun léčivých termálních vod. Po této reformě se lázně Rajecké Teplice staly pro návštěvníky z celého Slovenska atrakcí, v rámci níž mohli využívat nově upravený ostrůvek, léčivou termální vodu nebo dokonce i člunkování na jezírku.
V této době byly díky Robotnické pojišťovně v lázeňském komplexu vybudovány rybníky, v nichž bylo možné chovat hlavatky a pstruhy. Lázně se navíc rozšířily o nové koupaliště (ve tvaru L), které bylo zásobováno termální vodou. Celkový “projekt” lázní Rajecké Teplice byl dokončen začátkem května 1944, kdy lázně disponovaly i velkou restaurací s terasou, kuželnou, šatnami a dalšími zařízeními pro návštěvníky. Nešťastný osud Rajecko-Teplických lázní se však bohužel opakuje i do třetice – ještě téhož roku lázně obsadily německé ozbrojené složky, a lázně se tak staly pro civilní obyvatelstvo nepřístupnými. Od Slovenského národního povstání přestaly být lázně v provozu úplně.
K obnovení činnosti lázní došlo během léta roku 1945 a po převzetí pod Správu lázní, sanatorií a zotavování ROH se lázně Rajecké Teplice od roku 1953 znovu těšily z celoročního provozu. V roce 1956 se Léčebný ústav ROH umístil na prvním místě v celostátní socialistické soutěži mezi léčebnými ústavy.
Mezi významné události Rajeckých Teplic se určitě řadí i rok 1959, kdy získaly status lázeňského města. Tímto statutem byla zajištěna ochrana termálních léčivých pramenů a vymezení hranic a území lázní v Rajeckých Teplicích.
V roce 1989 získala obec Rajecké Teplice konečně statut města. Po 96-tém roce lázně prošly rozsáhlou rekonstrukcí, která kompletně přetvořila lázně Rajecké Teplice a díky níž se staly jak lázně, tak i samotné město jedním z nejatraktivnějších míst na Slovensku
Současné lázně Rajecké Teplice
V současnosti patří lázně v Rajeckých Teplicích ke špičce slovenských léčebných zařízení, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet řadu relaxačních, léčivých, ale i zkrášlovacích procedur a wellness pobytů.
Přestože si lázeňství v Rajeckých Teplicích napříč historií prošlo několika vzlety a pády, jeho primární kořeny, které tkví v léčení chorob, relaxaci a regeneraci těla a mysli, se nám zachovaly až dodnes.