Lázeňská historie Rajeckých Teplic je plná mnohých vzestupů, pádů a reforem, ale i zvučných jmen – lázně za dobu jejich existence navštívily mnohé známé historické osobnosti. Navzdory všem úkladům, kterými si během první a druhé světové války prošly, se lázně v Rajeckých Teplicích zachovaly a vyvinuly do podoby, v jaké je známe nyní.
Historie lázní Rajecké Teplice se datuje od roku 1376, kdy území mezi Lúčanskou Malou Fatrou a Martinskými holemi, v údolí tekoucí řeky Rajčianka, bolo označováno jako území “Thermae”. První písemná zmínka o termálních pramenech v Rajeckých Teplicích se ale objevuje ve zprávě od Ludovíta Velikého, kde se píše o “Villa Tapolcha”. V roce 1496 pojmenoval místo lázní král Vladislav II jako “possesio Thoplycza” (v překl. osada/usedlost), které daroval král prostřednictvím darovací listiny Štefanu Zápolskému. Začátkem 17. století započala stavba Lietavského panského domu, pod který spadaly i léčivé termální prameny Rajeckých Teplic spolu s jejich okolím. Díky těmto základům se mohly vyvinout lázně Rajecké Teplice do podoby, v jaké je známe nyní. Panské sídlo zahrnovalo také lázeňský dům a hostinec pro zámožnější hosty, mezi které patřil i palatin Juraj Thurzo, který Rajecko-Teplické lázně s oblibou navštěvoval. Thurzo rozšířil lietavské panství o zděný dům, který disponoval 6 pokoji. Po jeho smrti se naneštěstí toto panství rozdělilo, a lázně tak zpustly. Podrobný popis lázní Rajecké Teplice lze najít v historické balneografii profesora Cranze, který jako první sepsal podrobný popis lázní.
Lázním Rajecké Teplice navrátil předešlou slávu baron Ján Kallis (zámožný dědic lietavského panství) až koncem 18. Století, kdy byl díky jeho značným investicím postaven v lázních nový zděný dům se 14 pokoji. V této době disponovaly lázně třemi krytými bazény, které byly rozděleny mezi nejvyšší šlechtu – panský bazén, měšťany – společný bazén a prostý lid – chudinský bazén..
Koncem 18. století, resp. v roce 1776, se objevuje první popis Rajecko-Teplických termálních vod, který byl napsán Pavlem Adamim a v roce 1793 byla ve Vídni vydána první reálná monografie o Rajeckých Teplicích, jejíž autorem byl Dr. Amadé Kelin, tehdejší fyzikus Turčianské stolice. Díky těmto popisům došlo k výraznému zpropagování lázní Rajecké Teplice po celém Uhersku, čímž pro lázně nastalo jedno z nejvýznamnějších období tehdejší doby, protože je začala navštěvovat bohatá buržoazie, vysoká a zámožná aristokracie či dokonce šlechta.
Ironicky se však historie lázní znovu opakuje tak, jak tomu bylo v 17. století, neboť návštěvnost těchto lázní po první světové válce značně opadla a lázně se tak staly pouhým významným místem minulosti.
Začátkem 20. století dochází ke znovuoživení lázní Rajecké Teplice, když se v letech 1925 až 1937 začaly stavět nové léčebné komplexy, jakými byl například léčebný ústav Baník, nový lázeňský dům nebo známé hotely Velká a Malá Fatra (postavené Národní bankou). Tyto budovy disponovaly tehdejším moderním vybavením, které sloužilo jako fyzikální terapie pro návštěvníky, dvěma velkými bazény a rovněž vanovým oddělením.
Kromě nových budov a moderního zařízení zažívají lázně rozmach na konci roku 1940, kdy lázně převzala Robotnícka sociálna poisťovňa (Dělnická sociální pojišťovna). Tato pojišťovna se starala o rozšiřování lázní hlavně během 2. světové války, přičemž se díky ní uskutečnil v Rajeckých Teplicích geologicko-balneologický průzkum, čímž byl zajištěn nový přísun léčivých termálních vod. Po této reformě se lázně Rajecké Teplice staly pro návštěvníky z celého Slovenska atrakcí, v rámci níž mohli využívat nově upravený ostrůvek, léčivou termální vodu nebo dokonce i člunkování na jezírku.
V této době byly díky Robotnické pojišťovně v lázeňském komplexu vybudovány rybníky, v nichž bylo možné chovat hlavatky a pstruhy. Lázně se navíc rozšířily o nové koupaliště (ve tvaru L), které bylo zásobováno termální vodou. Celkový “projekt” lázní Rajecké Teplice byl dokončen začátkem května 1944, kdy lázně disponovaly i velkou restaurací s terasou, kuželnou, šatnami a dalšími zařízeními pro návštěvníky. Nešťastný osud Rajecko-Teplických lázní se však bohužel opakuje i do třetice – ještě téhož roku lázně obsadily německé ozbrojené složky, a lázně se tak staly pro civilní obyvatelstvo nepřístupnými. Od Slovenského národního povstání přestaly být lázně v provozu úplně.
K obnovení činnosti lázní došlo během léta roku 1945 a po převzetí pod Správu lázní, sanatorií a zotavování ROH se lázně Rajecké Teplice od roku 1953 znovu těšily z celoročního provozu. V roce 1956 se Léčebný ústav ROH umístil na prvním místě v celostátní socialistické soutěži mezi léčebnými ústavy.
Mezi významné události Rajeckých Teplic se určitě řadí i rok 1959, kdy získaly status lázeňského města. Tímto statutem byla zajištěna ochrana termálních léčivých pramenů a vymezení hranic a území lázní v Rajeckých Teplicích.
V roce 1989 získala obec Rajecké Teplice konečně statut města. Po 96-tém roce lázně prošly rozsáhlou rekonstrukcí, která kompletně přetvořila lázně Rajecké Teplice a díky níž se staly jak lázně, tak i samotné město jedním z nejatraktivnějších míst na Slovensku
V současnosti patří lázně v Rajeckých Teplicích ke špičce slovenských léčebných zařízení, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet řadu relaxačních, léčivých, ale i zkrášlovacích procedur a wellness pobytů.
Přestože si lázeňství v Rajeckých Teplicích napříč historií prošlo několika vzlety a pády, jeho primární kořeny, které tkví v léčení chorob, relaxaci a regeneraci těla a mysli, se nám zachovaly až dodnes.